Wir öffnen den eisernen Vorhang!
Otvíráme Železnou oponu!

Bild-Werk Frauenau mit Katharina Eisch-Angus hat anlässlich des zwanzigjährigen Jubiläums der Öffnung des Eisernen Vorhangs in Zusammenarbeit mit dem Verein „Über d’ Grenz“ und dem Eisensteiner Club die langjährige Tradition der „Gespräche über die Grenze“ beim Bild-Werk Frauenau wieder aufleben lassen.
Am Sonntag, den 28. Februar wurde der Dokumentarfilm „Die Samtene Revolution vorgeführt. Eine Montage“ von Jiří Havrda (1990, 45 min.), ein eindrucksvolles Zeitdokument aus studentischen Filmmitschnitten der Ereignisse in Prag und in der Tschechoslowakei vom 17. November zum 31. Dezember 1989.
Danach wurde mit Film-, Bild- und Tondokumenten an die Eisensteiner Menschenkette vom 3. Februar 1990 erinnert. Es kam zur Diskussion über die Grenzöffnung und ihre Folgen in unserer Region.
Die Veranstaltung fand im Akademiegebäude Tom’s Hall in Frauenau.
Eswar ein lebendiger Gedanken- und Erinnerungsaustausch „über die Grenze“.
 

Otvíráme železnou oponu - ohlédnutí z Prahy do Rudy. Ku příležitosti dvacátého výročí otevření železné opony oživilo sdružení Bild-Werk ve spolupráci s kulturním sdružením „Über d’Grenz“ (Přes hranici) a Železnorudským klubem tradici „Rozhovorů přes hranici“.
V neděli 28. února byl promítnut dokumentární film „Sametová revoluce. Montáž“ Jiřího Havrdy (1990, 45 minut), působivý dobový dokument filmových studentských sestřihů událostí v Praze a Československu od 17. listopadu do 31. prosince 1989.
Poté bylo při filmových, obrázkových a zvukových dokumentech zavzpomínáno na železnorudský lidský řetěz ze dne února 1990, došlo k debatě a diskutovalo se o otevření hranice a jeho následcích v našem regionu.
Pořad se konal v budově Bild-Werk akademie Tom’s Hall ve Frauenau.
Byla to živá výměnu úvah a vzpomínek „přes hranici“.


 


Bayerwald-Bote
durch Anklicken vergrößern

Bericht aus dem Bayerwald-Bote 02.03.2010

Artikel als PDF-Datei

článek česky PDF-Datei


durch Anklicken vergrößern

Bericht aus der Pilsner Zeitung 05.03.2010

Artikel als PDF-Datei


durch Anklicken vergrößern

Bericht aus der Klattauer Zeitung 10.03.2010

Artikel als PDF-Datei

 

Hier ein paar Beiträge aus der Diskussion:

Michal Šneberg, starosta Železné Rudy Jsem velice rád, že se tohoto večera mohu zúčastnit a chci poděkovat hlavně organizátorům, kteří tuto akci tak skvěle zorganizovali. Pro mě osobně, co jsem shlédnul v těch dvou snímcích, je až dojemné, potože tu dobu jsem prožíval velice osobně a to, co jsme před Sametovou revolucí zažívali v bývalém Československu, pro některé bylo určitě traumatizující. Proto ty děje, které začaly Sametovou revolucí a následně pád železné opony, byly pro mě osobně velmi povzbudivé a dali nám všem v tehdejší Československé republice hodně sil pro to, abychom mohli svobodně žít. Česká republika udělala ohromný skok dopředu díky tomu, že získala demokracii a mohla se přiřadit k ostatním demokratickým státům a určitě i Železná Ruda se v tomto pohledu hodně změnila. Ten vlastní stav v Železné Rudě, jak jsem si mohl připomenout, je z dnešního pohledu velice potěšující. Jsem rád, že ostatní demokratické státy mají s Českou republikou velkou trpělivost a věřím, že Česká republika půjde svou cestou, aby byla ku prospěchu celé Evropy.
 

Hans Proft Rád bych se s vámi podělil o svůj zážitek na den, kdy se v Bayerisch Eisensteinu doširoka otevřely hraniční závory do sousední země a poprvé mohli svobodně přejít Češi a Bavoři společnou hranici mezi Železnou a Bavorskou Rudou. Toho 3. února 1990 jsem se vydal sám v časných hodinách směrem státní hranice a u české celnice stál autobus, ze kterého vystupovali čeští vojáci se zcela zvláštními zbraněmi a sice hudebními nástroji. Jednalo se o Vojenskou kapelu z Klatov, která později hrála také německou státní hymnu. Šel jsem směrem Železná Ruda a na poloviční cestě za Alžbětínem najednou se proti mě vynořila obrovská masa lidí, jako by to byl pochod demonstrace a já samotinký jsem měl velký problém prodrat se v protisměru. To bylo fantastické! Město Železná Ruda bylo plné lidí, viděl jsme tam také Němce, které znám, byla jich spousta. Obě městečka tehdy spojil 70 000 lidský řetěz! A ještě další vzpomínka. O pár měsiců později jsem měl tříměsíční vízum a jezdil jsem minimálně jednou za týden na druhou stranu. A přijel jsem na místo, kde stál český plot a viděl, jak ho Češi demontují. Aniž bych něco řekl, přišel za mnou mladý pohraničník a předal mi malý kousek ostnatého drátu, což je pro mne cenný suvenýr. Po tom lidském řetězu se přihodily ještě dva velké zážitky, na které vzpomínám - událost otevření hraničního nádraží a den, kdy Česká republika vstoupila do EU. To byly momenty, které mnou pohnuly, kdy na hraničním nádraží mladí lidé s hořáky demontovali železné zábradlí. Náhle se ozval koncert houkaček aut, náklaďáků, které se do té doby vždy kupily u hraničního přechodu, měly najednou volnou jízdu. A dalším byla jízda vlakem až na Špičák. Tam bylo uvítání s šampaňským a to byl užasný zážitek!
 

Dr. Katharina Eisch-Angus Ráda bych zde připomněla jednu záležitost, která se točí kolem Hanse Profta. A sice krátce poté, co padla železná opona se objevila diskuse tady na této straně, jestli se má nebo může nazývat Železná Ruda Železnou Rudou nebo německým jménem Eisenstein. Tuto diskusi vyvolal Sudetoněmecký Landsmanšaft. Tenkrát Hans Proft vystoupil v novinách, kde napsal: Lidi, co blázníte, já mám také rodiče původem z Čech, tak nechte takových blbostí.


 


 

Radovan Holub Já jsem to tehdy vnímal v euforii, jako přelom, jako okamžik, který přišel jak blesk a změnil všechno! Až teď si uvědomuju, že to je dlouhý proces, že to není nic samozřejmého. Je strašně dobře, že se to stalo, ale spousta věcí ležela a leží v cestě. Když si vzpomenu na Železnou Rudu - tak to byly třeba ostnaté dráty. Ptal jsem se tehdy na počátku roku 1990 pohraničníků, jak dlouho tam ještě budou. Ti mi říkali:„To my nevíme, to bude ještě dlouho trvat“. A pak jsme byli na jaře s jedním kamarádem nahoře nad Čertovým jezerem a udělali si jednu jedinou fotku drátů z místa, kde jsme dřív nesměli. Víc jsme jich neudělali, říkali jsme si, ty dráty tu budou ještě deset let. Ale podruhé už se nám to vyfotit nepodařilo, protože ty zátarasy potom šly strašně rychle pryč.

Jsem velmi rád, že jsme dnes tady. Mohu připomenout, že na záznamu Christiana Schmidta, kde se hovořilo o demokracii, ten řečník to jsem byl já. A můj zážitek z toho 3. února 1990, který bych chtěl tady dnes líčit? Neměl jsem tehdy ani korunu po ruce a šel jsem celou tu trasu do Železné Rudy a přede mnou vždycky stáli nějací lidé s lahví becherovky a nabízeli mi becherovku. Já neměl žádné peníze a přišel jsem do Železné Rudy a vyprávěl jsem to známému a on řekl: „Becherovku by jsi dostal i tak zadarmo!“ Šel jsem zpátky do Bavorské Rudy a v Bavorské Rudě bylo pivo, ale to se dalo draho koupit. V tom momentě jsem byl trošku zklamaný... Ale tehdy jsme viděl na Češích, jak měli obrovskou radost z té znovu získané svobody a na den nikdy nezapomenu.


 


 

Jsem čistokrevný Bavorák. Jsem z pohraničí, z kouta od Lammu a už od 90. let jsem jezdil do Čech do Kubice a moje cesta vedla vždy podél ostnatých drátů, podél zátarasů, kde byly i strážné věže. A pak jsem zase jednou jel a najednou ty věže ležely na zemi. A pak jsem zase jel příště a najednou byly pryč ty věže. A pak jsem zase jednou jel a najednou byl pryč ten plot a pořád tam stály bílé tabulky s červeným nápisem: “Pozor, státní hranice!“ Vždycky jsem si přál takovou tabulku jako suvenýr, a tak jednou jsem se chytil za srdce a chtěl jsem udělat v Čechách krádež. Bohužel tabulky byly přidělány šrouby a na jejich odmontování byla potřeba třináctka klíč. A když jsem jel příště, měl jsem u sebe třináctku klíč, ale už tu nebyly žádné tabulky... A tu stejnou historku, kterou vám dnes vyprávím, jsem tehdy vyprávěl na přechodu Svatá Kateřina jednomu českému celníkovi. Po čtrnácti dnech jsem tudy jel znova a on říká: „Moment, zastavte tady na chvíli“. Šel dozadu a přinesl mi tu cedulku a mám ji schovanou do dneška.
 

Emil Kronschanbl, předseda kulturního sdružení Über d´Grenz Pád železné opony před dvaceti lety jsem vnímal jako dost hluboký emocionální zážitek Když se člověk zamyslí, co se vyvinulo, dá se říct, že nastal čas normality. Dnes naše děti jedou do Čech nebo obráceně české děti do Bavorska, aniž by přemýšlely o tom, co tenkrát bylo, naše děti samozřejmě neznají hranice v dnešní době, ale mě tahle normalita příliš normální nepřipadá. Tak trošku postrádám tehdejší takový ten „šmrnc“. Dnes už nic takového není cítit. Postrádám tak trošku schopnost a chuť lidí jít si sobě vstříc. My můžeme ze strany nás jako zástupců sdružení ve Frauenau, kulturního sdružení ve Zwieselu, jehož jsem sám předsedou, dát určitý impuls, ale co postrádám, je takový ten obrovský tah, který potom vznikne z akcí, které pořádáme. Mě je jasné, že to není věc, která se vyřeší nebo zlepší ze dne na den. Můžu jenom vyzvat lidi, všechny přítomné, aby podporovali společné akce, aby navštěvovali společné kulturní pořady, aby navštěvovali sebe mezi sebou.

FOTOGALERIE
durch Anklicken vergrößern durch Anklicken vergrößern
   
durch Anklicken vergrößern durch Anklicken vergrößern
   
durch Anklicken vergrößern durch Anklicken vergrößern
   
durch Anklicken vergrößern durch Anklicken vergrößern
   
durch Anklicken vergrößern durch Anklicken vergrößern
   
durch Anklicken vergrößern durch Anklicken vergrößern
   
durch Anklicken vergrößern durch Anklicken vergrößern
   
durch Anklicken vergrößern durch Anklicken vergrößern